Postavit se na hlavu? Zbláznila ses?
Věta kterou slyším nejčastěji, když dojdeme v praxi k této pozici. Vždycky to celý o nedůvěře v sebe, strachu a obav o zlomenej krk. Naprosto to chápu, když jsem se tam dostala já, jen jsem se hodně nahlas smála, že to jako asi nikdy! Naštěstí jsem kolem sebe měla dobrý průvodce a ti mi vysvětlili, že prvním krokem k širšásáně je překonání toho strachu – prostě to vyzkoušet a druhým krokem už je jenom praxe. Chceš otestovat, jak jsi na tom se sebedůvěrou a rovnováhou v životě? Tak šup do stojky.
Stoj na hlavě je považován za královskou pozici, ale to rozhodně neznamená, že je pro vyvolený s korunkou. Není to žádná velká akrobacie, je to jenom trpělivost, pozornost, klid a dech.
Počti si teď o všem skvělým co ti pravidelnej stoj na hlavě přinese. Tato ásana jednoznačně pomůže celýmu tvýmu tělu a navíc i tvý hlavě. Ne proto, že se na ní stavíš, ale protože získáš jinej pohled a musíš se dost soustředit na to, aby v celé té obrácenosti byla stabilita. Takže koncentrace, lepší smyslový vnímání a paměť jako slon, chápeme se? Hormonální systém začne doslova vrnět, protože se aktivují žlázy s vnitřní sekrecí (hypofýza a šišinka). Když tělu dopřeješ, aby na něj gravitace působila jinak než běžně pomůžeš oddechnout tvýmu srdci a tím si zlepšíš krevní oběh. Pokud znáš takový to bolení v dolní částí zad, tak s tím se taky rozluč. Uvolníš totiž tlak na pánev a břišní dutinu a naopak víc zatížíš bránici, která bude mít radost, že má něco na práci. Získáš nejen sílu svalů kolem páteře a paží, ale taky sakra nějaký to sebevědomí. Souvisí to asi s tím velkým okysličením mozku, jakože se ti tam rozsvítí a ty si uvědomíš jak super jsi!
Jakmile zařadíš stoj na hlavě do denní praxe zjistíš, že nejde tak úplně o schopnosti těla, ale především o to jak se zrovna cítíš. Jednoduše když doběhneš z nákupu a naštvaně seřveš psa, že ti zas rozkousal boty, tak ty nohy k nebi pravděpodobně nezvedneš. Pokud si zachováš svůj vnitřní klid a uvědomíš si, že ten pes byl jen dlouho sám doma a ty boty jsou jenom boty, tak tě nepohltí emoce a rovnou v té chodbě mezi zničenou obuví zvládneš stojku, jak z instáče.
Můj stojkařskej příběh!
Nebudu vám lhát byla to trnitá cesta. Protože ego vs. strach. Ego chtělo hned, ale strach tomu nakopával. Jeden den jsem to nutně potřebovala mít v životě, tak jsem to „hop“ zkusila a hodila držku. Následující dny jsem jen hlásala, že stoj na hlavě je totální hovadina a zbytečnost. Po nějaký době mi to začalo být celý jedno nebo jsem to vzdala nebo jsem na to zapomněla, to už po pravdě nevím. Pak to najednou začalo jít, ale jen u zdi. To mimochodem nedoporučuju, protože já se od té zdi pohnula až za hodně dlouhou dobu. A proč? Protože zase ten strach! Ta zeď byla tak velký jištění, že jsem fakt nemohla nikam spadnout. K širšásaně takové, jakou ji mám dneska, jsem se dostala až díky Aštanga józe. Díky denní praxi a díky tomu, že ty série jsou tak geniálně sestavený, že ti připraví tělo tak, aby to dokázalo. Zároveň ti připraví dech tak, aby ti zůstala klidná hlava a nejdůležitější co praxí aštanga jógy získáš je to, že je ti úplně jedno jestli ta širša bude s nohama hore nebo jen se zadkem výš než hlava.
Jak teda na to?
Dýchej … nespěchej, uvolni se do toho a nechej tělo, aby šlo samo kam potřebuje.
Nějaký důležitosti to ale má:
- dbej na to jak si svážeš ruce
- propleť prsty, ale malíčky schovej za sebe
- palci si obejmi pevně hlavu
- nenech rozjet ramena do stran
- využívej tlak do celé základny – od loktů až k malíkových hranám
- hledej těžiště jinde než je běžně
- dýchej
- pro jistotu dýchej
- NIKDY SE DO STOJKY NEODRÁŽEJ
- drž svůj trup pořád aktivně – roztahuj lopatky, vtahuj spodní žebra, používej bránici, tahej kostrč pod sebe
Neboj se rozfázovat si svůj trénink:
- nacvič postavení paží – chceš vytvořit pevnou základnu od loktů až k propleteným prstům, můžeš tu trénovat na všech čtyřech, jen převažovat ramena před zápěstí a zase zpět, celou dobu si hlídáš to, aby se tvoje lokty nerozjely do stran
- najdi bod na hlavě – polož si palec na kořen nosu a prostředním prstem zatlač na temeno své lebky a to je místo který hledáš, tam bude hlava v podložce
- propni nohy – už to začíná být ostrý, začni pomalinku a postupně zvedat kolena od země, dýchej, zvedni je o centimetr nebo je propni úplně, zastav se třeba na deset hlubokých dechovým vln a pak se vrať zpátky a dej si pozici dítěte
- přibližuj se nohama k trupu – tady už je to divočina, začni po špičkách a malých krůčcích capkat vpřed směr tvá hlava, klidně jedno capknutí, ale klidně i deset, najdi svoji krajní pozici a dýchej, uvědom si znovu svoje postavení paží, uvolni ramena od uší a aktivuj tlak do loktů
- zvedni patu k zadku – už máš jistotu a oporu v pažích, už víš kde je tvoje temeno, už si pohráváš se změnou těžiště, pořád dýcháš a je čas z propnutých nohou, jednu zvednout a přitáhnout patou co nejblíž k zadnici, pohlídej si aby tvoje stehno bylo co nejblíž trupu, na každou nohu si zůstaň kolik dechů potřebuješ, je to hra, tak si ji užívej
- vnímej sílu zad, paží a břicha – jdeme do vajíčka, žádný skákání a odrážení jo?! zase to je jenom o těžišti, můžeš mít pocit, že se až převážíš dozadu, ale neboj a dýchej, můžeš zkusit obě pokrčený nohy, jednu a pak druhou, zvednout a paty dát co nejblíž k zadku, anebo jedna noha zvednutá a druhou si děláš takovou jistící kotvu
- nohy hore – a je to tady, stabilita v pažích, důvěra v dech, klidná hlava a nohy k nebi, zůstávej tu pět nebo klidně třicet dechů
vždycky relaxuj ... dovol si
zůstat pár dechů v balásaně!
Užívej si cestu k stoji na hlavě a užívej si ten jinej pohled na svět. Neboj se nespěchat a vnímej se! Díky tomu všemu to bude pořádná jízda plná dobrodružství.