Hlavně dýchej!
Dech je základem všeho!
Kolikrát už se mluvilo a psalo o jeho důležitosti? Kolik různých dechových technik kolem tebe prosvištělo? Kolikrát za den se nadechneš? Právě teď se nad svým dechem zamýšlíš, viď? Dýcháš totiž pořád, bez vlastního vědomého přičinění. Jde o automatickou činnost, proto svůj dech často nevnímáš. Přirozenost dechu je zároveň velkým tajemstvím. Můžeš díky němu pracovat s emocemi, zvyšovat schopnosti těla a hledat třeba i duchovní podstatu.
Jak to teda s tím dechem je?
Lepší by bylo ptát se, jak je to s energií. Všechno v těle je nějaký pohyb, ať už myšlení, trávení nebo chůze. No a na pohyb potřebuješ energii. Tu můžeš získat tak, že se najíš. Bez jídla však nějakou chvíli vydržíš. Jak dlouho vydržíš bez dechu?
Dechové pohyby se dějí přirozeně, i když na ně nemyslíme. Jsou řízeny z dechového centra v naší prodloužené míše. Naštěstí nám příroda něco tak důležitého plně nesvěřila, ale nechala nám jen prostor dech částečně vědomě ovlivňovat. Takže proč si s ním nehrát?
Nejdřív se mrkneme na trošku otravné, ale důležité teorie. Nejdůležitější produkt látkové přeměny je ATP. Než vznikne, je potřeba, aby každá buňka v těle měla dobře zásobovaný svoje elektrárny – mitochondrie. Ty fungují jako kyslíkový mlýny! Ano, dýcháním získáváš potřebný kyslík. Pak už to frčí a přetvořená energie jede do všech procesů. Nervová soustava, hormonální systém, svalová vlákna – opravdu všechno začíná správným přísunem kyslíku!
Co se děje uvnitř už víš a ptáš se, jak teda správně dýchat? Tam slyšíš dýchej do hrudníku, jinde čteš dýchej do břicha, kámoška radí dýchej zhluboka a tvůj lektor dýchej pomalu a klidně. A teď si vyber! Dýchej nosem! Pořád! Když mluvíš, když spíš, když cvičíš! Snaž se najít cestu, jak si z nosu udělat nejlepšího kámoše. Pokud se chceš v dýchání zlepšit, nauč se používat všechny svaly, který ti k tomu evoluce nadělila. Samozřejmostí je aktivní bránice a břišní svalstvo, ale důležité jsou i svaly mezižeberní.
Bránice je velký kápo! Nejen že je to hlavní nádechovej sval, ale taky patří do skupiny hlubokých stabilizačních svalů! To jsou takový ty úplně nejhlouběji položený svaly, který bychom měly hýčkat, trénovat a co nejvíc je mít v aktivitě, ale protože nejsou vidět, často na ně prdíme! Bránice se chová jako píst. S nádechem klesá, aby se mohly rozpínat plíce, a s výdechem se vrací zpět a vtahuje sebou i břišní stěnu. No a samozřejmě se u toho hýbe náš hrudník. Rozpíná se do stran a jde jemně nahoru. Ne, nezvedáš ramena pro pocit většího nádechu, tím si jenom zkracuješ trapéz. Správně k tomu používáš mezižeberní svaly!
Je velká spousta nástrojů, návodů a rad, jak brániční dýchaní trénovat! Myslím, že to není o žádné speciální technice, ale o navrácení se k přirozeným vzorcům dechu. Když jsme byli malí, neuměli jsme dýchat jinak! Tak si to pojďme připomenout.
Jóga je dech
Jóga věnuje dechu velkou pozornost. Patří jí taky jeden díl z osmidílné Patandžaliho stezky – pránajama. Jógová filozofie tvrdí, že vzduch neobsahuje jen kyslík, ale je hlavně zdrojem Prány. Což má být vesmírná energie, která je opravdovým zdrojem života. Ale na jemnohmotnou stránku dechu se podíváme jindy. Než přejdeš k vědomé práci s dechem, a tím i ke zlepšování zdravotního a emocionálního stavu, vybuduj si silné a aktivní dechové svaly.
Základní technikou je plný jógový dech, při kterém se zapojují vědomě všechny nutné svaly. Prostě dýcháš všude, hodně a nosem. Jde o vlnu břišního, hrudního a podklíčkového dechu, který je zároveň nejen v přední straně trupu, ale snažíš se využívat i boky a záda. Netlač na sebe, netlač dech. To je jen další stres. Dýchej jemně nosem a jen se snaž pozorovat a objevovat jednotlivé vrstvy a směry.
Při samotné ásanové praxi přichází na scénu dech udždžají, který už je velmi zvučný, silný, ale přirozený. Dech zní jako když je Darth Vader naštavnej. Zvuk, který při technice vzniká, není vydáván hlasem, ale jemným zatažením hlasivkové štěrbiny. Jako bys chtěl polknout, ale jen aktivuješ měkký patro. Dech je silný, protože nádech vytahuješ ze zapojeného pánevního dna až do přední strany krku. Výdech naopak stláčíš zpátky dolů pomocí hrudního koše, mezižeberních a břišních svalů. Přirozenost dechu je v tom, že se dech nezastavuje, není příliš úporný a hlavně nedýcháš rameny.
Zkus při své další chvilce na podložce každou pozici věnovat dechu. Pustíš to, jak ásana vypadá a jak hluboko v ní jsi a budeš jen vnímat, jak zrovna tato pozice pomáhá tvé schopnosti řídit dech.
Zas a znovu! Nos a bránice.
Dýchání nosem zlepšuje zdraví i boj se stresem. Sama jsem dlouho při větším zápřahu automaticky prohloubila nádech nosem a zintenzivnila výdech ústy! Nemyslím si, že je to špatný způsob. Ale pak jsem to zkusila naopak – dech úplně zjemnit a co nejvíc ho uklidnit, skoro až zastavit. Nestačila jsem se divit! Okamžitá změna a úleva.
Když jsi ve stresu dech se ti přirozeně zrychlí, prohloubí a je hlučnější. Prostě až naštvaně funíš, chroptíš přes ústa a vypojuješ bránici, protože to přebírá hrudník. Proto je k prdu dech prohlubovat a střídat nos a pusu. Chceš právě všechno zjemnit, zpomalit a uklidnit. Takže opravdu – dýchej nosem a přes aktivní bránici.
A pokud máš obavu, že tvá bránice je funkční asi jako náš politickej systém, tak nezoufej. Bránice je sval a dá se proto krásně natrénovat. Jóga nabízí techniku Agnisára dhautí, kdy se po výdechu uvolní břišní svaly a „slepým nádechem“ v podtlaku stoupá břišní dutina vzhůru do hrudní. Vytáhneš vzhůru brániční sval. Stačí několik vteřin a pak uvolňuj a pomalu se nadechni nosem. Opakování je matka moudrosti, takže opakuj, a pokud je ti to příjemný, klidně zádrže prodlužuj.
Možná to pro tebe bude celý nový a budeš muset přepsat svůj dechovej vzorec. Začni tedy pomalu, ale zkoušej to často. Když čekáš na MHD, dělej jemný zádrže dechu po nádechu i výdechu. Když si budeš vykládat doma s partnerem, začni mezi řečí nadechovat nosem. Když půjdeš večer spát, pozoruj svůj dech – polož jednu ruku na břicho a druhou na horní hrudník a vnímej pohyb, v nosních dírkách vnímej teplotu a ve svých uších vnímej zvuk.